V uplynulém týdnu se dva naši kolegové účastnili netradičního šampionátu, zvaného CESTÁŘSKÉ RODEO, který se konal v Hořovicích, ve Středočeském kraji. Jednalo se v podstatě o mistrovství republiky, které spočívalo v soutěži řidičů „sypačů“ v jízdě zručnosti. 

Řidiči tak soutěž absolvovali s nákladním automobilem s předsazenou sněhovou radlicí. 
Soutěž zahrnovala slalom vozidla na vytyčené trase, průjezdy brankou i pozpátku, posun barelů, jízdu koly po čáře, přesnost zastavení a v neposlední řadě i ovládání speciální sněhové radlice. 

Za naši společnost se akce zúčastnili pánové Jiří Kosačík a Josef Krahulík. Medailové příčky sice letos neobsadili, nasbírali však cenné zkušenosti pro další ročníky šampionátu. Přinášíme Vám s nimi krátký rozhovor.

Zástupci SÚS Zlín se historicky poprvé zapojili do soutěže, zvané Cestářské rodeo. Jak své zapojení v tomto netradičním klání hodnotíte?

Jiří K. - Osobně jsem rád, že jsem se podobné akce mohl zúčastnit. Bylo to především příjemné setkání s kolegy, kteří se spolu s námi starají o silnice. Tím, že se jednalo o první účast, tak u mne převládá nadšení bez ohledu na výsledek. Soutěž byla skvěle připravena a bylo opravdu skvělé sledovat, jak si vedou kolegové.

Josef K. - Za mne je Cestářské rodeo určitě super akce a jsem rád, že jsme byli historicky prvními vyslanci Zlínského kraje, kteří se soutěže mohli zúčastnit. Celou soutěž jsem si užil a byl jsem rád, že jsem si mohl poměřit své dovednosti s ostatními soutěžícími.

Jak jste se na Cestářské rodeo připravovali? Měli jste nějakou přípravu nebo tréninky? 
    
Jiří K. - Na soutěž jsem se nijak zvlášť nepřipravoval a spoléhal jsem na své získané
zkušenosti. 
    
Josef K. - Žádnou přípravu jsem neabsolvoval. Seznámil jsem se s programem i pravidly
soutěže a šel jsem do akce. Čím víc bych se připravoval, tím víc bych byl nervózní.

Mohla do konečného výsledku promluvit nervozita z první účasti na této akci? Jak moc bylo složité zvyknout si na soutěžní vůz?

Jiří K. - Když už jste v soutěži, tak se chcete „porvat“ o pomyslné vavříny či stupně vítězů, takže jsem si nervozitu nechtěl připouštět. Samozřejmě by si byl každý daleko více jistý a měl větší sebevědomí, kdyby mohl sedět v autě, které zná jako své boty. Podmínky soutěže jsou však pro všechny stejné.

Josef K. - Nebyl jsem nervózní a spíše jsem se těšil. Je ale pravdou, že soutěž je něco jiného než běžná údržba silnic. Že by mi to však mělo nějak svazovat ruce, to určitě ne. Se soutěžním vozem jsem se sžil poměrně rychle. Kolegové, kteří v podobném voze jezdí, však možná měli malou výhodu.

Využijete zkušenosti ze soutěže v praxi?

Jiří K. - Některé prvky lze určitě do běžné údržby promítnout.

Josef K. - Nad tím jsem nepřemýšlel, ale něco by se určitě našlo :-)

Kdyby byla možnost opět SÚS Zlín na této akci reprezentovat, šli byste do toho znovu?

Jiří K. - Určitě. Jak jsem už říkal, je to super nápad a příležitost, jak se zdokonalovat v technice a poznat kolegy z jiných regionů.

Josef K. - Ano, a před soutěží si navíc nastavím tréninkový plán.

• 

• 

•